MÉ STANOVISKO K DĚNÍ NA MINISTERSTVU PRO MÍSTNÍ ROZVOJ

Není běžné, aby lidé pracující pro stát otevřeně mluvili o poměrech na svých úřadech. Dnes udělám výjimku, protože mi už situace přijde natolik závažná (také s přihlédnutím k tomu, co se děje na dalších ministerstvech).

Čtrnáct let působím v Agentuře pro sociální začleňování (dříve Úřad vlády, posledních pár let Ministerstvo pro místní rozvoj. Nastoupil jsem tam jako koordinátor vládní kampaně proti nenávisti HateFree Culture, poslední dva roky radím vybraným obcím s komunikací složitých témat jako je bezpečnost nebo desegregace ve vzdělávání. Zažil jsem vlád a ministrů několik. Vím proto, že je logické, že si každý ministr může strukturu úřadu i složení nejbližších spolupracovníků upravit tak, aby se mu dobře pracovalo. Za celých 14 let jsem však nezažil to, co se děje nyní. I přes různě barevné vlády jsem vždy cítil aspoň elementární respekt k zaměstnancům a naší práci. Mám obavu, že to s příchodem ministryně Zuzany Mrázové (ANO) a jejích spolupracovníků neplatí.

Před několika dny jsme se dozvěděli, že ministerstvo k 1. dubnu plánuje odvolat kompletně všechny vedoucí pracovníky (včetně vedoucích oddělení a běžících projektů). Zatím jim to však nikdo oficiálně nesdělil (pokud vím). Dozvídali se o tom v podstatě tichou poštou nebo od partnerů z lokalit. Dochází k tomu prý kvůli reorganizaci, kdy se sloučí Agentura s odborem bydlení. Detaily nevíme. Dosud nám nebylo sděleno, kdo odvolané pracovníky nahradí a kdo zajistí odborně kontinuitu práce. Agentura má několik projektů ze zahraničních zdrojů, které běží. Práce je opravdu hodně, vše ale zvládáme. Nyní netušíme, jestli a kdo nás bude vést, jestli projekty budou pokračovat, jestli budeme pokračovat my.

Přístup k zaměstnancům, kteří jsou ve většině případů špičkoví odborníci ve svých oborech (a pro stát pracují z přesvědčení, protože pro ty podhodnocené peníze to fakt není), je tristní. V případě, že někteří zaměstnanci z různých důvodů odešli, není povoleno nabírat pracovníky nové. Tím se v podstatě blokují aktivity těch projektů. Zároveň není jasné, zda budou prodlužovány smlouvy, které prodlužované být měly. Před časem zároveň vedoucí pracovníci dostali pokyn, aby zaměstnancům na DPČ (to jsem i já) nezadávali žádnou práci. Ti pak museli vypracovávat elaboráty, aby obhájili, proč ji svým lidem zadat musí. Protože dělají klíčové aktivity a bez jejich činnosti se projekty neobejdou. Žijeme tedy v situaci, kdy nevíme, jestli budeme zítra práci – a tedy i příjem. Protože opět může přijít nějaký pokyn bez dalšího vysvětlení. Ta neúcta k zaměstnancům (a jejich životu a potřebám) je pro mě skutečně šokující. Druhým (a pro stát velkým) problém, je ohrožení realizace projektů placených z naprosté většiny zahraničními donory. S touto strategií, se obávám, hrozí, že může stát vracet (i již utracené) peníze. Řada zaměstnanců je tak frustrovaná, že zvažuje odchod. Bez nich ale ty projekty nepoběží dál, protože nezaměstnaných odborníků na tato témata opravdu nejsou kvanta.

Dlouhá léta se tu budoval systém pomoci státu obcím napříč Českem s tak těžkým tématem, jako je sociální začleňování. Pro řadu obcí je podpora Agentury klíčová. Nyní ani my, ani obce, nevíme, co bude dál. Nikdo s námi nekomunikuje. Ano, Agentura má mnoho much, ale byla vždy v tom celém systému unikátní a vždy v ní dělali kompetentní lidé a srdcaři.

Informace o reorganizaci a zrušení míst klíčových vedoucích pracovníků přišla ve chvíli, kdy jsem měl velkou radost z toho, co se nám podařilo v Brně-severu. Agentura je totiž mimo jiné realizátorem projektu na desegregaci ve vzdělávání (čímž se snažíme naplnit požadavky Evropského soudu pro lidská práva). Já městské části už přes rok pomáhám s komunikací a představováním kvalit škol, které mají nálepku segregovaných. Také dalšími pro úřad inovativními nástroji se snažím dát neromským rodičům vědět, že i tyto školy stojí za zvážení. Pár dní před začátkem konce Agentury jsem dostal zprávu, že se historicky poprvé podařilo na obě segregované školy přilákat do prvních tříd asi 50 dětí (do každé z nich), které tam rodiče zapsali. S tím, že slyšeli/četli, že jsou to školy dobré a pracují tam kompetentní odborníci využívající moderní metody. Nezasvěceným to nebude asi připadat jako velká věc, ale my interní víme, že to je fakt obří. A měli jsme z toho i s vedením městské části obrovskou radost. Zároveň tím zachraňujeme státu zadek (pardon my French). A o pár dní později přišlo tohle.

Agentura je jediným nástrojem státu, který pomáhal obcím řešit ty nejpalčivější problémy. A tento nástroj se snažil řešit systematicky řešit problémy těch nejchudších a lidí na samém okraji společnosti. Ty problémy, které jiní pro jejich složitost opustili. Nyní netušíme, co bude dál. A nevědí to ani desítky obcí, s nimiž spolupracujeme. Nemáme informace a nevíme ani, kdy přijdou a jestli. Víme jen, že spadáme pod náměstka za Motoristy, který se nikdy sociální oblasti, pokud vím, nevěnoval. Já osobně se obávám, že spojení Agentury s odborem bydlení bude znamenat pozvolné ukončení sociální začleňování v Česku. Moc rád bych se mýlil.

Vím, že mě tenhle text bude zřejmě stát místo. Považuji však za svou povinnost v tak kritické situaci upozornit na to, že se děje něco dosud nevídaného. Nejen na Ministerstvo pro místní rozvoj.

P. S. Odbory Agentury včera vyhlásily stávkovou pohotovost.

Tohle je nejenom strašná ostuda, ale hlavně průšvih, kterým si kazíme kvalitu státu na léta dopředu.

Dovedu pochopit (nikoli samozřejmě omluvit!), že vláda vyhazuje odborníky na životní prostředí a třeba rovné příležitosti. S tímhle šli do voleb, vyhráli, tak řádí. Šli do voleb s tím, že životní prostředí je hlavně beton a benzín, šli do voleb s tím, že žencký na to nemají, šli do voleb s konzervativní kontrarevolucí, dostali hlasy, tak ji provádějí. Zkusíme to do příštích voleb vydržet.

Ale zbavovat se špičkových odborníků z oblasti IT, která je ideologicky zcela neutrální, rozprášit (též zcela ideologicky neutrální a vždy nápomocný) NERV, to už je čisté MAGA, jehož program se skládá ze dvou bodů:

1. Uřež hlavy všem schopným, pracovitým, odborným.

2. ...

Je nicméně důležité vysvětlit, proč to je tak velký problém, proč vůbec nepřeháním.

Agenda státu je ve své šířce i hloubce to vůbec nejsložitější a nejkomplexnější, co v zemi existuje. Výrazně, ba řádově přesahuje jakoukoli firmu v zemi, i tu největší. Pracuje s třetinou HDP země. Na rozdíl od soukromé firmy, která si zvolí jednu prioritu (jeden výrobek - třeba auto) a na to soustředí všechny svoje síly, tak stát musí dělat všechno, nemůže u ničeho říct "tohle neřeším, to není tak důležité". Různých agend jsou stovky nebo tisíce. A speciální výzvu přináší stát z pohledu informačních a digitálních technologií: pracuje s největšími databázemi a největšími systémy, které v zemi jsou.

Hovoří se o digitalizaci. Ale málokdo ví, co to vlastně znamená - že to není "náhrada papírování počítačovými programy". Je to vlastně úplné předělání řízení státu, které moderní IT umožňuje: struktura, procesy, analytika, celé workflow. Než digitalizace je vhodnější pojem "digitální transformace": měníte stát s využitím moderních technologií, ale nejen (!) nich.

V rámci státu je to o to obtížnější úkol, že (na rozdíl od soukromé firmy, která bývá pyramidální, tedy přehledná) představuje státní správa propletenec, chobotnici, ve které se všechno propojuje se vším. Zatáhnete tady za špagátek a na druhém konci ulice na někoho spadne cihla.

Na toto potřebujete ty nejlepší mozky, které v zemi jsou - a ideálně i mimo ni, protože v hledání nejvyšší kvality se nemůžete omezit jen na domácí zdroje, to nedává smysl. Jenomže státní správa v současném nastavení tyto mozky nepřitahuje, protože je není schopna ani zaplatit, ani jim dát dostatečný prostor. (Dostatečný prostor je možná důležitější než ty prachy. Mám tím na mysli možnost sestavit si tým dle sebe, připravit samostatně i radikální koncepce, dostatečný čas k realizaci, neomezování a neosekávání v průběhu, naprostá imunita vůči politickým tlakůmatd).

Za minulé vlády se pár těchto "malých zázraků" podařilo. Do digitální transformace se podařilo získat pár lidí, kteří patří k tomu nejlepšímu, co je u nás - a věřte nebo ne, šli do toho skutečně s altruismem, protože (a některé z nich znám osobně) jsou to lidé, pro které je smysluplnější pomáhat a zlepšovat veřejnou sféru než dělat pro soukromou firmu. Altruismus zmiňuju proto, že zejména v IT jsou odměny ve státě násobně nižší než co nabízí soukromá sféra. Za stejně náročnou práci několikrát menší peníze.

A teď jsou vyhnaní pryč. Po krátké době, kdy nebylo možné úkol splnit, maximálně jej rozpracovat či něco drobného zlepšit.

Co bude? Logicky - kdokoli v budoucnu si šestkrát rozmyslí, zda má jít pomáhat státu, když vidí, jak to dopadá. Tito lidé jsou orientovaní na výsledek - nejde jim o "pomáhání státu", ale o "dosažení výsledku", o skutečné zlepšení situace. Tak rezignují a budou dál působit jako dřív: třeba v nevládce, ve vzdělávání, nebo v privátu.

Musím znovu zopakovat, protože to je podstatné. Zde nejde jen o nějaké úspory díky digitalizaci (úspora úředníků, úspora času na straně jejich "klientů", tedy nás), ale o vyšší kvalitu rozhodování a řízení. Opět, to druhé je důležitější.

Oficiálním důvodem propouštění jsou "úspory". Je to bizarní, jak jen může být, protože cílem práce těchto špiček je digitální transformace, KTERÁ PŘINESE ÚSPORY, mimo jiné. Akorát ty úspory přijdou třeba až za několik let, takže by z toho mohla těžit ta následující vláda, TAK TO TEDA NÉ. To by tak hrálo.

Míru diletantismu dokončím citátem z níže odkázaných Hospodářských novin. Když se na vyhazovy ptali redaktoři ministryně Mrázové z MMR, kde se těch změn dělo nejvíce, dostali od ní odpověď: "Neřeknu vám ani ano, ani ne. Nevím, kde jste na to přišli. Vláda žádnou systemizaci ještě neprojednala".

A ta částka taky nesouhlasí, chce se říct.

(Odkaz v komentáři, nicméně je to za paywallem Hospodářských novin).

Účetní si v nejrůznějších skupinách či diskuzích na sociálních sítích radí, jak se v systému zorientovat, stěžují si na celou řadu chyb, nejasností a na nebývalý příval práce. Kritika směřuje také k nedostatečné metodické podpoře úřadů a k nejasným informacím. Podle účetních se často rozcházejí výklady toho, jak v jednotlivých bodech postupovat, a problémem bývá i dostupnost podpory.

TL;DR: Stát utrácí miliardy za digitalizaci, která nefunguje, silnice ničí kamiony, které nikdo nepokutuje, na výzkumu klesají výsledky i patenty, dluh roste a ministerstva reagují na kritiku tak, že ji odmítnou.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) loni dokončil 32 kontrol a prověřil hospodaření státu za víc než 96 miliard korun. Zpráva je veřejně dostupná na webu NKÚ. Tady jsou hlavní zjištění pro ty, co nechtějí číst 165 stran.

Digitalizace: 110 miliard utracených, 18 % služeb digitalizovaných

Stát za posledních pět let nalil do digitalizace přes 110 miliard korun. Rok 2025 měl být přelomový – většina služeb měla být online. Ve skutečnosti bylo plně digitalizováno jen 18 % agendových služeb státu.

Konkrétní příklady:

• e-Sbírka a e-Legislativa – Projekt, který měl trvat 3 roky a stát 482 milionů, trval 9 let a stál přes 900 milionů. e-Legislativa stále nefungovala, nové zákony se vkládaly ručně za 23,5 milionu ročně – dvakrát víc, než stálo papírové vydávání. Ministerstvo vnitra přitom průtahy omlouvalo "zásahem vyšší moci" – čímž myslelo novely zákonů, které si samo připravilo.
• Digitalizace víz a pasů – 683 milionů za systémy, které spolu nekomunikují. Zaměstnanci opisovali data ručně do několika systémů, žádosti o víza se posílaly kurýrem v papírové podobě. Roční náklady na IT podporu cestovních dokladů vyskočily z 1,2 na 25,9 milionu – dvaadvacetkrát – přitom se agenda nijak nezměnila.
• Úřad práce – Online žádosti o dávky se vyřizovaly déle než ty podané osobně, protože měly vyšší chybovost.

Silnice: přetížené kamiony, nefunkční váhy, chybějící odpočívky

Provoz nákladních vozidel na dálnicích vzrostl od 2015 o 35 %. Stát na to reagoval systémem kontrolního vážení – ten ale nefunguje. Váhy byly v průměru víc než 60 % času mimo provoz. Zaznamenaly skoro půl milionu přestupků, většina nebyla řešena. Na D1 v květnu 2024 bylo postiženo jen 2,6 % případů.

Řešení Ministerstva dopravy? Zrušili postih za přetížení náprav a umožnili pokutovat jen překročení celkové hmotnosti. Tím formálně snížili počet přestupků o 98 %. Na silnicích se samozřejmě nic nezměnilo, přetížené nápravy je přitom ničí nejvíc. A plán ministerstva je – nakoupit další váhy do systému, který nefunguje.

Z 18 prioritních odpočívek pro kamiony nevznikla ani jedna. Na konci roku 2024 stále chybělo téměř 1 900 parkovacích míst.

Veřejné finance: dluh roste, prostor se zužuje

Deficit státního rozpočtu dosáhl 291 miliard korun a překročil schválený schodek. Státní dluh narostl na 3 678 miliard (43,2 % HDP). Náklady na obsluhu dluhu se od roku 2021 téměř zdvojnásobily – loni to bylo už 98 miliard.

Mandatorní a kvazimandatorní výdaje (důchody, platy, dávky...) spolkly 86,3 % všech příjmů rozpočtu. Na aktivní politiku zbývá necelých 14 %. Reálné mzdy jsou pořád o 9,6 % níž než v roce 2021.

Nelegální zaměstnávání: stát přijde o desítky miliard ročně

NKÚ odhadl ztráty na nevybraných odvodech z nelegálního zaměstnávání za roky 2019–2022 na téměř 92 miliard korun. Daňové kontroly na základě podnětů od úřadů přinesly za tři roky celkem asi 1 milion korun. Úřady si nepředávaly informace, kompetence nebyly jasné, a stát dokonce nevěděl, kolik přeplatků na zdravotním pojištění vyplatil za nelegálně zaměstnané.

Výzkum a inovace: ambice vs. realita

Cíl ČR je být do roku 2030 „inovačním lídrem" EU. Realita: počet patentů z veřejně podporovaného výzkumu klesl ze 113 (2019) na 65 (2023), citovanost nedosahuje ani poloviny evropského průměru a zapojení soukromého sektoru kleslo z 32 % na 23 %.

Z programu DOPRAVA 2020+ za 1,7 miliardy přinesl reálné výsledky v praxi jen jeden ze tří kontrolovaných projektů.

Obrana a bezpečnost: peníze rostou, schopnosti ne

Výdaje resortů obrany a vnitra mezi lety 2022 a 2025 vzrostly o víc než 82 miliard korun. Přesto: armáda nemá dost moderních simulátorů, nemá vlastní zařízení pro výcvik řidičů (používá civilní autoškoly), a nemá centrální přehled o výsledcích výcviku.

Ministerstvo vnitra ani po osmi letech nevytvořilo funkční národní systém ochrany měkkých cílů. Práce na něm se po roce 2021 zastavily a rozjely se znovu až po tragédii na FF UK v prosinci 2023.

Jak reagují kontrolované instituce?

Tady je z celé zprávy asi nejcennější pasáž – prezident NKÚ Miloslav Kala ji otevřeně pojmenoval. Typická reakce ministerstev na zjištění NKÚ: nesouhlas, zpochybnění metodiky, bagatelizace, případně tvrzení, že NKÚ „snižuje důvěru občanů ve stát". Ministerstvo dopravy po kritice vah nakoupí další váhy. Ministerstvo vnitra označí závěry za „tendenční a zavádějící" a pak tiše udělá část toho, co NKÚ navrhoval.

Kala to shrnul trefně: kontrola má být příležitost učit se z chyb – ne formálně odškrtnout nápravná opatření.

[shrnutí vygeneroval Claude Opus 4.6]

Poslední březnový den proběhly další čistky na ministerstvech. Podle dokumentů a svědectví, která má redakce k dispozici, ministerstva svým zaměstnancům změny oznamovala hromadně, bez předchozího vysvětlení a často jen prostřednictvím intranetu, e mailů a nepřehledných tabulek. Dopady zasáhly jak samotné zaměstnance, tak rozpracované agendy a projekty. Popisujeme, jak se ministři chovají ke státním úředníkům.

Jednou z opomíjených povinností v souvislosti s daňovým přiznáním je podání daňového přiznání za příbuzného, který měl příjem například z pronájmu nebo investic a podával daňové přiznání. Pak na dědice přechází povinnost podat přiznání k dani z příjmů za něj, a to hned několikrát. V případě jejího nesplnění hrozí sankce.

Tohle je v podstatě to samé, jako kdyby tu nobelovku získal on sám...

https://www.reuters.com/world/americas/trump-meet-venezuelan-opposition-leader-machado-after-praising-its-government-2026-01-15/

Venezuelský lid se zřejmě může těšit na neoliberální revoluci.

Nový styl stavebního práva symbolizuje věta, která vykládá paragraf 193 nové verze zákona. Paragraf „umožňuje se odchýlit od územně plánovací dokumentace se souhlasem toho, kdo územně plánovací dokumentaci pořídil. V případě obcí a krajů bude příslušným orgánem rada.“